FORGIVE BUT NEVER FORGET

Prokletí zvané "Věčný optimista"

4. února 2013 v 21:08 | guilty.girl |  ETC
Kolikráte jsem si marně nalhávala, že to nedopadne tak špatně. Do poslední vteřiny jsem tomu věřila a nehodla ustoupit. Ale pak zvedla opona. Opona plná naivních představ a optimismu. Není se čemu divit, když pak zas a znovu upadám do komatu pesimismu. Ale jak z toho ven?

Jak posoudit, co nelze pevně uchopit nebo prozkoumat? Jsem z toho zmatená a nešťastná. Tady se projevuje moje zrazená důvěra v optimismus. Happy nálada mně prostě nevydrží. A přehodit svůj pesimismus na falešný denodenní úsměv mi nepřijde v pořádku.

S tím to fantem se mi nedávno svěřila kamarádka. A já se tolik divila, že má věčně dobrou náladu. Leze mi krkem. A ano, asi na ni žárlím. Ale trochu jsem teď odbočila od tématu. Ale jak se říká každá mince má rub i líc. A to platí i pro tomto případu. Jak si mám já, věčný - přeměněný pesimista, připadat vedle věčného - falešného optimisty? To nelze. Ale lze, neboť se takto vzájemně vylučují.

Dnes jsem to projela na plné čáře, ale jak se mám vyrovnat někomu s dlouholetou praxí, já začátečník, která jsem se o tyhle věci začala zajímat až nyní? V pozdním věku, v pozdní pubertě? Tolik možných jiných mých vrstevníků si klade stejnou otázku. Jsme normální? Jsem normální, když si nehodlám připustit, že chystáná věc nebude optimismus ale pravý opak? Vidím to se sebou bledě.

Najít řešení je asi stejně těžké jako vypočítat příklady z matematiky, která vám "pane" rozhodně něříká. A moje rada pro tentokráte je mizivá a chabá. Chodit ven, stýkat se s lidmi a mluvit a mluvit a mluvit.

XOXO
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama