FORGIVE BUT NEVER FORGET

Bloodlines: Indigo Spell - Kap. 1

9. března 2013 v 12:49 | guilty.girl |  KNIHOVNA
Tohle nebylo poprvé, kdy jsem byla vytažena z postele kvůli nějaké zásadní misi. Ale bylo to vůbec poprvé, kdy jsem se podrobila tak osobní otázce.

"Jsi panna?"

"Huh?" Promnula jsem si ospalé oči propřípad, že tohle je nějaký zvláštní bizardní sen, který zmizí. Naléhavý telefonát mě vytáhl před pěti minutami z postele, a já stále měla malé problémy probrat se.

Moje učitleka historie, paní Terwilligerová, přistoupila blíž a znovu zašeptala svou otázku. "Řekla jsem, jsi panna?"

"Eh, ano..."

NYní jsem byla zcela probuzená a nejistě jsem se rozhlížela po vstupní hale na koleji a ujišťovala, že nikdo v okolí není svědkem tohoto bláznivého rozhovoru. Nemusela jsem se obávat. Kromě znuděného výrazu recepční ve vzdálené části haly, byla hala prázdná, protože žádný člověk při smyslech by nebyl vzhůru v noci o tomto čase. Když mě telefonát od paní Terwilligerové probudil, požádala mě, abych se tady sešly kvůli otázce "života a smrti". Neočekávala jsem, že budu podrobena výslechu ohledně méh osobního života.

Odstoupila a vydechla úlevou. "Ano, samozřejmě. Samozřejmě, že jsi panna."

Přimhouřila jsem oči, nejistá, jestli bych měla být uražená nebo ne. "Samozřejmě? Co to má znamenat? O co tu jde?"

Odvrátila svou pozornost a posunula si své brýle s obroučky nahoru po nose. Vždy jí jížděly dolů. "Není čas na vysvětlování. Musíme jít." Popadla mě za paži, ale já zůstala stát na místě.

"Madam, jsou tři ráno!" A pak, bay mohla pochopit náročnost situace. "Během školy."

"Nevadí." Otočila se směrem k recepční a zavolala přes halu, "Beru Sydney Melroseovou s sebou. Paní Weathersová se může se mnou dohodnout ohledně školního rozvrhu zítra."

Recepční vypadala vylekaně, ale byla to jen studentka, která byla pověřená sedět tu celou noc. Ona se nemohla vyrovnat vzbuzujícímu respektu paní Terwilligerové, s její výškou, vytáhlá postava a ptačí tvář. Pravá autorita udržující dívky na koleji byla bezpečnostní ostraha venku, ale on jen přítelsky pokýval hlavou na paní Terwilligerovou, když mě odváděla. Přimělo mě to divit se, kolik dívek již takhle odtáhla uprostřed noci.

"Jsem v pyžamu," řekla jsem jí. Byl to poslední protest jež jsem navrhla, než jsme došly k autu zaparkovaném u chodníku. Řídila červeného Volkswagena Beetla s květinami nakreslenými na boku. Tak nějak mě to nepřekvapilo.

"Budeš v pořádku," řekla, vytahujíc klíčky od auta z obrovké sametové peněženky.

Kolem nás byla noc v poušti chladná a tichá. Vysoké palmy tvořily temné tvary, připomínajcí pavouky. Nad nimi zářil plný měsíc a trocha hvězd. Objala jsem se pažemi, dotýkajíc se županu z fleecového materiálu z jemných vláken. A pod tím jsem měla proužkované pyžamo a chlupaté bačkory. Tahle kombinace byla vhodná pro pokoj na koleji, ale nebyla praktická pro noc v Palm Springs. Celkem vzato, jít ven v pyžamu není praktické pro jakékoli místo.

Odemkla auta, a já jsem opatrně nastoupila, vyhýbajíc se prázdným papírovám kelímkům od kávy a starému výtisku Utne Reader. Moje pořádkumilovné pocity se otřásly nad tím nepořádkem, ale to byly teď ty mé poslední obavy.

"Slečno Terwilligerová," řekla jsem poté, co jsme projížděly ulicemi předměstí. "Co se děje?" Nyní, když jsme byly venku z koleje jsem doufala, že začne mluvit rozumně. Nezapomněla jsem na komentář "života a smrti" a moje nervozita vzrůstala.

Její oči zůstávaly na cestě před námi, linie jejího hranatého obličeje nesly známky obav. "Potřebuju, abys vytvořila kouzlo."

Ztuhla jsem a snažila se zpracovat její slova. Před nedávnem by ve mě toto prohlášení vyvolalo protesty a záchvaty odporu. Ne že bych teď byla v pohodě. Kvůli magii jsem stále vyšilovala. Slečna Terwilligerová učila na soukromé střední škole Amberwood během dne a v noci byla čarodějnicí. Řekla mi, že mám přirozené nadání pro magii, a nutila mě učit se nějakým kouzlům, i vůči mému nejlepšímu úsilí odolat. Ačkoli jsem měla pár dobrých důvodů, proč se chtít vyhýbat čemukoli tajemnému. Kromě vrozeného přesvědčení o špatnosti magie, jsem jednodušše nechtěla být chycena při jakékoli nadpřirozené činnosti. Už trávím svůj život jako člen tajné společnosti, která drží tajemství o upírech mimo lidský svět. Tohle a moje školní povinnosti ňeudrží nikoho dostatečně zaměstnaného.

V neposlední řadě, její trénink magie mě již dostal z mnoha nebezpečných situací, a tak jsem nebyla chipná to rychle zavrhnout. Takže její návrhy, abych praktikovala magii, nebyly tou njedivnější věcí.

"Proč byste mě na to potřebovala?" zeptala jsem se. Venku bylo jen pár aut a příležitostné pouliční lampy, vrhající strašidelná světla. "Vy jste milionkrát mocnější. Já nemůžu dělat ani zlomek věcí, které Vy ano."


"Moc je jedna věc," připustila. "Ale jsou tu také jiná omezení a faktory. Já nemůžu dělat tohle konkrétní kouzlo."

Překřížila jsem ruce a shrbila se na sedadle. Kdybych se soustředila jen na praktické aspetky, mohla bych ignorovat jak mé obavy vzrůstají. "A to nemohlo počkat do rána?"

"Ne," řekla vážně. "Nemohlo."

Něco v tónu jejího hlasu mi poslalo mrazení dolů po páteři, a já zůstala v tichosti sedět po zbytek jízdy. Mířily jsem ven z města a ředměstí do divočiny pravé pouště. Čím dále jsme jely do divočiny, tma přicházela. Poté, co jsme byly na opštěné cestě, nebyly v dohledu žádné domy a světla. Ostré pouštní křoví tvořily tmavé stíny podél silnice, což mi připomnělo krčící se zvířata, připravená zaútočit. Nikdo tu není, pomyslela jsem si. A ani nikdo v Amberwoodu neví, kde jsem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama